neděle

Můj dům, můj hrad

V Praze žiju už čtyři roky. A za tu dobu jsem vystřídala pár bytů. Bydlení na kolejích se mi vyhnulo... až jsem toho i litovala, protože bych se v kuchyňce mohla vykecávat s náhodnými lidmi. Před těmi lety jsem šla rovnou do spolubydlení. Soužití se třemi muži.

Nakonec se ukázalo, že největší bordelář jsem já a že jsem od dětství spíše zvyklá na to být sama doma... a tak byl nezvyk, když se spolubydlící vraceli domů, protože mi to narušovalo moji pohodu.
Poté mi ruplo v hlavě a řekla, že jsem si, že po dvou letech je třeba změnit bydliště - ze dne na den. Z bláta jsem se nedostala do louže, ale do naprosto nepříjemného prostředí... Od Slováků k Polákům...

Tam jsem sice měla roztomilý mrňavý pokojíček, který jsem si kouzelně zařídila, ale... Přece jen chcete bydlet s lidmi, kteří jsou přátelští a ne věčně naprudění "cizinci".
Dlouho jsem tak snila o komunitním soužití. Soužití, kdy bych žila s lidmi přátelskými, se kterými bychom se měli rádi, já jim nabízela jídlo, které navařím a napeču a po večerech společně hráli hry ve společné místnosti. Taková utopie, které jsem se nikdy nedočkala.

Dokonce jsem se kdysi dostala na kukačku (díky společným přátelům) mezi lidi, kteří hlásali komunitní soužití a každý týden se scházeli v kroužku. Ale největší altruista jsem tam byla zase já. A tehdy jsem z toho všeho odešla tak s ránou do hlavy a s pocitem, že čím víc se snažím druhým zavděčit, tím míň si mě druzí váží.

No a tak jsem od Poláků utekla do svého. Splnila jsem si sen. Žít sama. Kuchyňku jsem měla kouzelnou, ale zase mi v paneláku vadili sousedi... S důchodcem nad sebou jsem každý den poslouchala Chcete být milionářem... :D Ušetřila jsem tak za televizi i rozhlas a ještě jsem se něco dozvěděla. :D Takže všechno zlé je pro něco dobré.

No a přeskočíme soužití v páru do stávajícího bydlení. Bydlím sama a ke všemu... mám jen jediného souseda, který byt využívá jen občas jako šmajchlkabinet - takové rozhlasové porno :D. Jednoduše byt snů a žádný panelák.

Dnes mám tady pro vás jen takové malé nakouknutí :). A vlastně i žádost o radu... Pořizovala jsem si šedé saténové povlečení (tohle)... /V poslední době se mi osvědčují eshopy s ložním prádlem. Ikea má sice mnohdy originál vzory, ale zdá se mi, že kvalita značně pokulhává. Takže si sice pár stovek připlatím, ale kvalita mnohonásobně stoupne/ Teď ale hledám ten pravý pléd, který by se hodil. Byla jsem v HMku, ale za smaragdový pleteninový přehoz bych zaplatila patnáct set korun... a to se mi zase nechce. Takže kdybyste měli tipy na pěkné a dostupné přehozy, sem s nimi :).


A až si uklidím, ukážu vám víc :).

P.S.: Mám tady tip... V poslední době jsem se naučila objednávat si jídlo online. Zjistila jsem, že tak ušetřím pár korun. A ani nemusím platit za doručování, protože si nákup vyzvednou pár kroků od domu. Objednávám si totiž řadu veganských potravin, včetně čajů v lékárně Benu. Sojové mléko mě tam vyjde i o deset korun levněji než ve zdravé výživě, kde jsem si ho vždy kupovala. A takhle bych mohla pokračovat. Takže super. Navíc v obchodě jsem vždy mlsná, takže online objednávání je snazší. Takhle to mám vlastně i s oblečením, boty nebo doplňky do domácnosti. Jednoduše nerada zdlouhavě procházím obchody, kdy ztrácím čas.
SHARE THIS POST

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc Vám děkuji za všechny komentáře, které mi vždy udělají radost. :)
Pokud byste se mě chtěli na něco zeptat neveřejně, napište mi email nebo vzkaz na facebooku. A pokud Vám nebude vadit, že si Váš dotaz přečtou další čtenáři, klikněte (dole) na ikonku "ask me".

Přeji Vám krásný den!

The life of Ceady. All rights reserved. ©